O RYBÁCH

Ryby jsou nejpočetnější skupinou obratlovců, tvoří zhruba polovinu všech jejich druhů. Žijí ve sladkých, brakických i slaných vodách, v hlubinách oceánů, ve vysokohorských jezerech, od polárních oblastí až po pouštní oázy. Souborný název ryby je používán pro dvě morfologicky, anatomicky i vývojově odlišné skupiny, a to chrupavčité paryby a kostnaté ryby. Zcela stranou stojí vývojově nejstarší mihule a sliznatky, které jsou někdy přiřazovány k rybám pouze formálně vzhledem k tvaru těla a způsobu života.

Z celkového počtu zhruba 20 000 druhů ryb žije ve sladkých vodách asi 40 %, zbývajících 60 % žije ve slaných vodách. Jen málo druhů je schopno obývat jak sladké, tak slané vody, např. lososi, jeseteři, úhoř aj.

Více než tři čtvrtiny mořských druhů žije v příbřežním pásmu moří do hloubky 200 m, pouze asi desetina je vázána na otevřené moře a jedna dvacetina na mořské hlubiny.

Ve sladkých vodách se počet druhů zvyšuje směrem k rovníku, závisí to však i na velikosti povodí a jeho geologické minulosti. V Evropě žije nejvíce druhů (63) v Dunaji, který je po Volze největší evropskou řekou, avšak na rozdíl od ní byl málo ovlivněn ledovými dobami. Ve velkých tropických řekách však žije ještě více druhů. Například v Amazonce jich žije asi 1 000, v Kongu přes 500. Podobný trend lze pozorovat v mořích. V severně položeném Bílém moři žije kolem 50 druhů ryb, v Severním moři 170 a v Rudém moři asi 1 000. Ryby člověka tradičně zajímají jako důležitý zdroj potravy. Možnosti zvyšování jejich úlovků z moří i sladkých vod dosud nejsou plně vyčerpány. Na druhé straně však uhynulá těla ryb stále častěji ukazují na místa, kde došlo k otravě vody odpady z průmyslového, zemědělského či jiného závodu. Stále více lidí si tak postupně uvědomuje, že tam, kde nežijí ryby, není prostředí zdravé ani pro člověka.

V knize je popsáno a vyobrazeno 256 sladkovodních a mořských druhů ryb Evropy. Pokud vezmeme v úvahu i malé barevné obrázky a perokresby, zvýší se počet zobrazených druhů na téměř 370. Druhy jsme vybírali tak, abychom čtenáři mohli představit všechny hospodářsky důležité a biologicky zajímavé evropské ryby. Zájemci tedy po přečtení knihy získají ucelený přehled o této významné živočišné skupině a základní informace o její druhové pestrosti a bohatství tvarů. V neposlední řadě jim pak shromážděné údaje umožní spolehlivě určit většinu popsaných druhů ryb.

Morfologie rybího těla

Na první pohled lze na těle ryby rozlišit hlavu, trup a ocas U chrupavčitých ryb je hlava ohraničena předním okrajem první žaberní štěrbiny, u kostnatých ryb zadním okrajem žaberního víčka. Trup končí řitním otvorem, za ním začíná ocas.

Hlava začíná ústním otvorem, který může směřovat dopředu (koncová neboli terminální ústa), dolů (spodní či inferiorní ústa) nebo nahoru (horní, superiorní ústa). Párové nozdry vedou do slepě končícího čichového orgánu. Pouze u mihulí je nozdra nepárová a je spojena s žaberním aparátem. Spojení párových nozder s ústní dutinou je známé i u současných i vymřelých dvojdyšných ryb a u některých vymřelých lalokoploutvých ryb. Oči ryb nemají víčka a jejich velikost je do určité míry závislá na způsobu života. Na hlavě jsou dále vidět jednotlivá vyústění systému postranní čáry, která pak u většiny ryb pokračuje zhruba středem boků těla až k ocasu.

Charakteristickými útvary trupu ryb jsou ploutve. Jsou to párové prsní a břišní ploutve a nepárová hřbetní, řitní a ocasní ploutev. Pokud je hřbetní ploutev dlouhá (např. u mníka, zubatky či úhoře), pokračuje i na ocasním násadci. Podobně je tomu i v případě, kdy má ryba více hřbetních ploutví (např. dvě u okounů a cípalů, tři u tresek). Makrely a tuňáci a některé další druhy mají na hřbetě za druhou hřbetní ploutví ještě řadu drobných ploutviček, které slouží ke snížení odporu vodních vrstev těsně při povrchu těla.

Párové prsní a břišní ploutve jsou homologické s končetinami ostatních obratlovců a slouží k manévrování ve vodním sloupci. Prsní ploutve jsou u kostnatých ryb napojeny na lebku, u chrupavčitých ryb jsou zakotveny ve svalovině samostatnými podpůrnými chrupavčitými elementy. Břišní ploutve jsou u většiny ryb volně zakotveny ve svalovině. U některých skupin ryb, např. u sleďovitých a kaprovitých, jsou břišní ploutve na břiše (v abdominální poloze), u okounů jsou břišní ploutve posunuty dopředu pod prsní ploutve a u treskovitých jsou dokonce před prsními. Zcela chybějí břišní ploutve např. úhořovitým.

Kromě tukové ploutve jsou všechny ploutve vyztužené chrupavčitými či kostěnými paprsky. Některé ploutve jsou modifikovány na kopulační orgány sloužící k vnitřnímu oplozeni (břišní ploutve na tzv. myxipterygia nebo pterygiopody žraloků), jiné na přísavky (např. břišní ploutve hlaváčů).

Ocasní partie těla začíná za řitním otvorem a na konci je zakončena obvykle mohutnou ocasní ploutví. Svalnatá část se nazývá ocasní násadec a významně se podílí spolu s ocasní ploutví na pohybu vpřed, ale i na manévrování. Z tvaru ocasního násadce i ocasní ploutve si můžeme udělat dobrou představu o rychlosti a pohybových schopnostech jednotlivých druhů. Nejlepší plavci mají štíhlý ocasní násadec a dlouhé laloky ocasní ploutve (např. tuňák nebo mečoun), kdežto špatní plavci mají relativně silný a krátký ocasní násadec a malou ocasní ploutev (hlaváči). Kromě ocasní ploutve je na ocase umístěna ještě nepárová řitní ploutev (u živorodek přeměněná v kopulační orgán, tzv. gonopodium), někdy tuková ploutvička či část hřbetní ploutve.

U vyšších kostnatých ryb končí páteř před ocasní ploutví, laloky ocasní ploutve jsou víceméně souměrné, tvoří tzv. homocerkní ocasní ploutev. U chrupavčitých ryb, ale i např. jj jeseterů, pokračuje páteř do horního laloku ocasní ploutve, tak vzniká tzv. heterocerkní ocas.

Obr.1. Morfologie rybího těla. 1 - horní a dolní čelist, 2 - nozdra, 3 - oko, 4 - přední část žeberního víčka (preoperculum), 5 - žaberní víčko (operculum), 6,15- tvrdé, nerozvětvené paprsky, 7 - hřbetní ploutev, 8 - měkké, rozvětvené paprsky, 9 - tuková ploutev, 10 - vousky, 11 - žaberní blána, 12 - prsní ploutev, 13 - břišní ploutev, 14 - řitní otvor, 15 - tvrdé paprsky řitní ploutve, 16 - řitní ploutev, 17 - ocasní ploutev, 18 - perforované šupiny postranní čáry.

Kůže ryb je složena ze dvou základních vrstev - z vrchní pokožky (epidermis) a spodní škáry (corium). Chrání tělo před nepříznivými vlivy okolí, má však též dýchací, vylučovací a osmoregulační funkci. Sekrece početných slizových žláz dodává tělu charakteristický slizový povrch, který mimo jiné snižuje odpor tření vodního prostředí.

Tělo většiny ryb je pokryto šupinami, které je účinně chrání před poraněním. Během fylogeneze se vyvinuly různé typy šupin. Tzv. plakoidní šupiny žraloků a jim příbuzných druhů ze skupiny chrupavčitých ryb jsou ve skutečnosti kožní zuby s emailovým povrchem a s dentinovou dření. V ústní dutině ganoinu, který dodává šupině skelný lesk a je téhož původu jako dentin. Šupiny kostnatých ryb mají tvoří zvětšené plakoidní šupiny řady žralocích zubů. Ze současně žijících ryb je má pouze latimérie. Ganoidní šupiny se vyskytují u bichirů, jeseterů a kostlínů. Horní vrstva těchto šupin je kryta vrstvou

Více TU    O rybách